Jak se dělá eshop V. aneb Nebojte se změn, ony občas vyjdou…

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem zveřejnil podobný článek. Naposledy myslím před třemi lety. Jmenoval se Jak se dělá eshop aneb Děkuji Vám, inovátoři. V podstatě jsem v něm děkoval těm, kdo se podíleli na úspěchu Světa cukrářů. Důvodů, proč jsem se odmlčel bylo více. Od osobních, až po pracovní, včetně toho, že jsem se většinu své energie a chuti k psaní rozhodl věnovat do další knížky, tentokrát na téma eshopů. Nicméně od té doby se změnilo plno věcí, a tak je čas k dalšímu bilancování. Máte-li tedy pár minut a náladu přečíst si, co vše nás za tu dobu potkalo, co se povedlo, co nepovedlo, co jsme zvládli a co ne, pohodlně se usaďte a čtěte.

Tehdejší článek jsem končil tím, že přecházíme na novou eshopovou platformu, na Simplia. V tomto směru se nic nezměnilo. Postupem času jsem zde migroval všechny své eshopy. Aktuálně tak obsluhujeme všechny zákazníky z jednoho rozhraní, z jedné administrace. Je to tak mnohem jednodušší a upřímně si nedokáži představit, že bychom to už dělali jinak. Hlavním eshopem byl a zůstává zmiňovaný Svět cukrářů, k němu pak přibyla slovenská verze, kterou jsme původně provozovali pod doménou Cukrar.sk, což byla sice hezká doména, ale tak nějak neseděla k české značce. Chvíli jsem dokonce uvažoval, že bych českou, slovenskou a další připravované jazykové verze sloučil pod jeden nový brand. Dokonce jsem zajel do Prahy za kluky z agentury Lovebrand, kde jsme společně absolvovali fajn brainstorming, z něhož vyšlo několik nápadů na nový brand. Výsledkem bylo, že jsem dokonce zaregistroval i pár domén v různých zemích, tím to ale skončilo. Po hlubším zvážení dalších okolností a problematik, které s sebou rebranding nese, jsem úvahy o případné změně stopnul. Dva roky tak trvalo, než se věc posunula dál. Nakonec však úplně jinak, než jsem očekával. Na Slovensku, kde existoval maličký eshop se stejným názvem jako my, provozovatelka obchod zavřela a doména www.svetcukrarov.sk jednoduše expirovala. Obratem jsem ji zaregistroval a během pár dnů jsme původní doménu www.cukrar.sk migrovali na novou. Upravilo se logo, texty na webu a transakčních emailech a názvy jsme sjednotili. Zaregistroval jsem domény i v dalších zemích, kam chceme expandovat a projekt rebrandingu jsem uložil k ledu.

Další veliký krok, který jsme absolvovali, se stal přesně před dvěma roky. Vlastně to začalo docela nenápadně. Pár měsíců před tím se ženil můj kamarád a společník v PlaCla, Vašek Bartoš. Jeho manželka pochází ze středních Čech a svatba se konala v půvabném prostředí zámku Radíč u Sedlčan. Na oslavě v Benešově jsme nad svatebním dortem rozebírali s jeho novou rodinou cukrařinu a zjistili jsme, že máme společné známé. Já tedy jen virtuálně v rovině konkurentů a oni v rovině osobní. O tři měsíce později mi Vašek volal, že ti známí, naši konkurenti, o kterých jsme se na svatbě bavili, se rozhodli svůj eshop prodat. Jednalo se o jeden z prvních obchodů s cukrářskými potřebami u nás, se zavedenou klientelou, vlastním skladem v Čechách a skvělou a dlouhou historií. Slovo dalo slovo, kontakty byly předány a netrvalo to ani dva týdny, smlouva byla podepsána a stal jsem se majitelem našeho, tehdy dvakrát většího, konkurenta. Byla to náhoda, nic, co by se připravovalo delší dobu a musím přiznat, že se to na celé transakci projevilo. Na jednu stranu jsem moc rád, že se to tehdy povedlo a vím, že to bylo jedno z těch lepších rozhodnutí, které jsem udělal. Na druhou stranu, pokud bych do toho šel znovu, už bych byl mnohem opatrnější a vše mnohem lépe nachystal. Naše systémy byly zcela nekompatibilní. Způsob obsluhy webu, expedice objednávek, značení výrobků, skladová evidence. Zkrátka cokoli si vzpomenete. V podstatě nic nešlo spárovat s ničím. Kupovaný eshop fungoval na řešení postaveném na míru pro bývalého majitele. Jednalo se však o několik let starý systém, který vůbec nemyslel na to, že by mohl eshop jednoho dne vyrůst. Z hlediska našich procesů bylo nemyslitelné, abychom obsluhovali zákazníky ze dvou různých míst. Změnili jsme tedy toto starší řešení doslova ze dne na den a přenesli nový eshop do námi používaného systému.

Poučení bylo drahé

Mohu jen říct, že škody, které jsme napáchali nepřipraveným přesunem, se napravovaly ještě více než rok poté. Poučení, které jsem si z toho odnesl, bylo velice drahé a stálo mne řádově miliony korun. Hlavní však je – podobné kroky se nesnažte nikdy uspěchat. Pokud přesně nevíte, do čeho jdete, vždy se snažte najít si někoho, kdo buď něčím podobným již prošel, nebo se dokáže na věc podívat z jiného, nezaujatého pohledu a kdo vám může pomoci a poradit dřív, než uděláte nevratné kroky, které vás ve finále poškodí.

Akvizice jednoho z našich největších konkurentů ale nebyla jediná změna, která se v uplynulých třech letech stala. Bylo jich mnohem víc. Aktuálně nejnovějšími změnami jsou kompletně nový design a nový sklad. Ten souvisí mj. i s předchozím odstavcem. Součástí smlouvy s bývalými majiteli koupeného eshopu bylo převzetí kompletních skladových zásob. Problém ovšem byl, že náš eshop doposud fungoval na pouhých 140 metrech čtverečních. Přestože to byl skoro trojnásobně větší prostor, než ve kterém jsme začínali (původně jsem měl totiž sklad umístěn v podkroví domu, v němž sídlila moje firma), začínalo nám být těsno. Pro ilustraci. Tehdy jsme měli cca 2,5 tisíc položek. Koupený eshop jich měl jen o pár stovek méně. A jejich skladové prostory byly o čtvrtinu větší než ty naše. Dohodli jsme se tedy s bývalými majiteli, že v rámci prodeje nám poskytnou své skladové prostory po dobu dvou let a zboží budeme postupně z jejich skladu odvážet podle potřeby. To bylo fajn, protože vedle všech starostí, které souvisely se spojením dvou firem, jsme alespoň nestáli ještě před rozšiřováním nebo stěhováním skladů. Nevýhodou bylo, že jsme měli nyní na stránkách eshopu zboží uvedené jako skladem, které sice skladem bylo, ale fakticky na dvou místech, v centrálním (a menším) skladu v Karviné a v externím skladu ve středních Čechách. Zboží jsme přitom z důvodu úspory nákladů převáželi z externího skladu dle potřeby nejprve jednou týdně a poté maximálně dvakrát za měsíc. Zákazník tak sice věděl, že je zboží skladem, dokonce i kolik kusů (do určité doby jsme zobrazovali přesný počet kusů dané položky na skladě), ne však ve kterém z našich skladů. Na to nebyl náš eshopový systém uzpůsoben. Tento stav trval prakticky rok. K prvnímu březnu tohoto roku jsme se zavázali, že odebereme veškeré zboží. Poslední palety tak dorazily do Karviné koncem února. K tomu, abychom měli kam všechno zboží dát, však bylo třeba větších prostor. Stávající už doslova praskaly ve švech. Uličky mezi některými regály byly tak úzké, že součástí výběrového řízení na expedienty a pickery (lidé, kteří chodí po skladu a sbírají položky objednávky pro expedienta, který je zabalí a odesílá zákazníkům), byla i zkouška, zda nemá daný zájemce potíž uličkou projít s košíkem v ruce. Já osobně se svými bezmála 110 kilogramy problém měl. V druhé polovině minulého roku jsme tak začali aktivně hledat nové prostory. Vhodný sklad jsme našli na podzim.

Nový sklad se nachází na místě bývalé drátovny v Karviné.

Jednalo se o nevyužitou zděnou halu z počátku dvacátého století, jednu z prvních hal tehdejší Pospíšilovy drátovny, později známé jako areál Kovony, dnes Průmyslový park Karviná. Hala U1, která se stala od února letošního roku naším útočištěm a hlavním a jediným skladem, odkud zasíláme objednávky našim zákazníkům, prošla kompletní rekonstrukcí vnitřních prostor. Má rozlohu bezmála 700 m2, což reprezentuje kapacitu více než 300.000 kusů výrobků. Pro ilustraci, v bývalých skladech jsme drželi cca 70.000 kusů. Oba menší sklady jsme tak definitivně opustili a vše se přestěhovalo do nových prostor. Samotné stěhování bylo tentokrát připraveno mnohem promyšleněji. Protože jsme většinu stěhovali ve vlastní režii a postupně, celé balení, stěhování a kompletní vybalení trvalo cca 3 týdny. Po dobu jednoho týdne jsme zastavili i expedici a zákazníkům jsme vůbec neodesílali. Informaci o pozdržení expedice jsme oznámili několikerým způsobem. Jednak na Facebooku, kde aktuálně dokážeme oslovit skrze naše firemní stránky a skupiny přes 15.000 lidí, dále v každém potvrzovacím mailu o přijetí objednávky byla tato skutečnost ještě zvýrazněna a v článku na blogu. Spustili jsme také experiment na webu, kdy jsme zobrazili tuto informaci výrazně v záhlaví webu polovině návštěvníků. Zajímavé je, že na konverzích se to absolutně neprojevilo. Skupina, která měla oznámení v záhlaví celého webu nakupovala stejně, jako skupina, která měla informaci víc skrytou.

V minulém skladu jsme museli nové zájemce o práci zkoušet, zda projdou uličkou. To už naštěstí v novém skladu nehrozí:-)

Ve stejnou dobu, jako stěhování, jsme prošli ještě jednou velikou změnou. Po necelých 5 letech jsme spustili nový design. Vše začala studie uživatelské přívětivosti, ke které jsem si koncem roku 2017 přizval specialistu na zvyšování konverze a UX Ondřeje Ilinčeva. Ondra býval architekt a shlédl se ve webech. Pracoval pro Google, Cartier, Shell, Heineken, proč by tedy nemohl pomoci i nám, řekl jsem si. Znal jsem jeho blog, kde zveřejňoval rozumné poznatky, využil jsem tedy jeho nezaujatého pohledu a najal si ho. Po cca měsíci byla výsledkem více než padesátistránková analýza včetně hrubého nástřelu, jak by mohly vypadat hlavní stránky eshopu.

O cca čtyři měsíce později jsme začali s kodérem ze Simplia Michalem Litványim na novém designu. Protože se ukázalo, že Mišo je i šikovný designér, svěřil jsem mu nakonec i samotný redesign. Začínali jsme v podstatě od nuly. Ze staré šablony se nepoužil ani jeden řádek kódu a celý frontend vznikl kompletně nově. Michal na práci vykázal přes 100 hodin čistého času. Původní předpoklad, že stihneme nový design nasadit ještě do zahájení hlavní sezóny, která u nás začíná v říjnu, se samozřejmě ukázal jako naivní. Ve Freelu jsme si zadali jen ve finální fázi (od října 2018 do ledna 2019), kdy se převážně ladily poslední dodělávky, funkce a odchytávaly chyby, přes 100 úkolů. Ve středu 6. února jsme web na nový design překlopili. Nová verze je mnohem modernější, lépe se zobrazuje na mobilech a celkově z ní mám velkou radost. Myslím, že oba dva, jak Ondřej, tak Michal, odvedli kus práce a jsem rád, že jsem mohl na redesignu spolupracovat s takovými profíky.

Nový design se povedl, je vzdušnější, klade větší důraz na fotografie výrobků a je mnohem propracovanější v mobilní verzi.

Je to přesně rok, co jsme začali po několikaměsíční odmlce v PPC spolupracovat s novou agenturou. Za několik let jsem vystřídal několik spolupracovníků a agentur. Zpočátku jsem ho, jako vše v eshopu, dělal sám. Přes den jsem balil, k večeru odvážel balíky na poštu a v noci optimalizoval sestavy na Google a v Skliku. Následně jsem proklikovou reklamu zkoušel s kluky z brněnského Mergada. Jsou to specialisté zejména na srovnávače zboží. Měl jsem tam dobrou spolupráci ať už s majitelem Michalem Janíkem nebo Vláďou Přichystalem. Později jsme Heuréku jako jeden z prodejních kanálů téměř opustili. Přestože se jednalo o jeden z nejlevnějších způsobů, jak na web přitáhnout zákazníky, trochu to nesedělo s celkovou strategií eshopu. Jednoduše nechceme být eshop, na kterém nakupují především cenově senzitivní zákazníci, a především se mi nelíbilo poskytovat v podstatě kompletní data o svých zákaznících a objednávkách třetímu subjektu jako je Heuréka. V minulém článku jsem zmiňoval dobrou spolupráci s jihočeským Lyntem. Po nějaké době jsem vyzkoušel brněnské Proficio. Obě agentury se dle mého názoru dostaly hodně blízko maximálním možnostem. Na několik měsíců jsme pak nechali běžet stávající kampaně a nijak aktivně jsme se jim nevěnovali. Objednávky přibývali organicky a my jsme měli v souvislosti se slučováním s druhým eshopem tolik starostí, že akvizice nových zákazníků přes placené kanály pro nás nebyla prioritou. Pamatuji si asi nejhorší dobu, a to hlavní sezónu v roce 2017. Bylo to jako v té hře od Cimrmanů: „Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili…“. To už jsme byli v eshopu čtyři. V čekajících objednávkách, tedy těch, které jsme nebyli schopni z jakéhokoli důvodu odeslat ihned, leželo 400.000 korun. To bylo cca 10x víc než obvykle. Byli jsme v klasické personální a logistické krizi. Zlomilo se to až po novém roce, kdy se podařilo přijmout nového člověka na zákaznickou podporu. Dělat do toho PPC nebo jakékoli další způsoby placené reklamy, by bylo v podstatě vyhazování peněz. Když se vše trochu konsolidovalo, zahájil jsem znovu lov na PPC konzultanty. Na jaře minulého roku jsem se dohodl s tehdy začínající agenturou vzniklou spojením několika šikovných freelancerů, kteří se začali profilovat pod značkou Placement.cz. Jakuba Herrmanna jsem znal doposud hlavně z nejrůznějších ostravských setkání online markeťáků. Lukáše Krále jsem zaznamenal v souvislosti s jeho působením v agentuře H1, ale i s ním jsem se setkal poprvé patrně na některém z Barcampů nebo podobné akci. Prvních pár měsíců jsme to táhli tak nějak na zkoušku a dobré slovo, od podzimu jsme pak rozjeli plnohodnotnou spolupráci. Kluci jsou šikovní a od nového roku dostali na starost i mé další eshopy včetně cizojazyčných verzí. No a tento týden máme schůzku, na které se budeme domlouvat na správě Facebooku a Instagramu. Instagram tak trochu zanedbáváme, mj. i proto, že jsem udělal v minulosti tu pitomost a nechal si profil zaplevelit různými fejkovými followery. Facebook doposud řeším sám a spíš nárazově, bez přesahu k dalším kampaním. Dnes dokážeme organicky zasáhnout docela dost lidí, takže myslím, že je nejvyšší čas, aby se toho chopil někdo, kdo se dané problematice věnuje hlouběji.

Se zvyšováním výkonu reklamy přišly i vyšší nároky na logistiku a chytřejší zásobování skladu. Zavedli jsme tedy systém minimálních skladů. Během objednávání od dodavatelů vidíme, kolik zboží se prodalo za určité referenční období a máme tak informace o tom, kolik bychom měli nakoupit zboží, abychom se nedostali do situace, kdy bude předčasně vyprodané. Vedlo to na jednu stranu ke krátkodobému navýšení skladu, na druhou stranu to zlepšilo obrátkovost. Logistika a zásobování bylo totiž jedním z úzkých míst našeho eshopu. Inspiroval jsem se tím loni o Velikonocích, kdy jsem strávil mnoho hodin na cestě do Řecka za volantem vozu a během řízení jsem poslouchal skvělou audioknihu Cíl od Eliyahu Goldratta, filozofa managementu a autora tzv. teorie omezení. Pokud knihu neznáte, doporučuji i ve verzi audioknihy. Sice se jedná o příběh z výrobního prostředí, ale řadu z jeho poznatků lze velice dobře aplikovat i na eshopy. Mj. co se týká přímo obchodu, o tom pojednává další z Goldrattových knížek Co nemám, neprodám. Tu jsem sice neměl v podobě audioknihy, ale i tak jsem ji zhltl v podstatě za jeden víkend. Aplikování teorie omezení, bylo jedno z těch lepších kroků, které jsem za minulé tři roky v eshopu zavedl. Vřele doporučuji.

V podobnou dobu, jako jsem oslovil novou agenturu na výkonovou reklamu, jsem se vrátil opět trochu víc k propagaci brandu našeho eshopu. Našel jsem šikovnou PR agenturu v Brně, kterou vede bývalá šéfredaktorka časopisu Chef Gurmán (dnes Gurmet) a Víno a styl Ivana Hekerle Jenerálová. Jmenují se Tristar Promotion. Po roce intenzivní spolupráce máme v ruce stovky výstupů nejenom z obline médií, ale i časopisů a denního tisku. V nejúspěšnějším měsíci vyšlo o Světě cukrářů v médiích přes dvě desítky zmínek. Často se jedná o zajímavá periodika v oblasti životního stylu, ale i přílohy populárních magazínů a časopisů převážně se zaměřením na ženy.

Tím, že jsme se začali víc profilovat i v tzv. offline světě, jsme trochu vybočili ze zajetých kolejí, kterými se vydává většina tuzemských eshopů, které sázejí zejména na online reklamu, na výkon a jasně měřitelné marketingové kanály. Ono to k tomu svádí. Mnohokrát opakovaná a parafrázovaná poučka Petera Drucknera „Co nezměříš, nedokážeš řídit“, se totiž v online dodržuje docela snadno. Dopady public relations a článků se měří složitěji. Na první pohled byste se mohli zaměřit třeba na to, zda vám roste buď přímá návštěvnost nebo návštěvnost na tzv. navigační dotazy. Ono to ale tak jednoduché není. Protože velká část vašich návštěvníků pokládá spíše dotazy transakční, nedokážete v tu chvíli odhadnout, co vlastně konečné rozhodnutí k nákupu iniciovalo. Byla spouštěčem hezká fotka, podrobný popis, dobrá cena nebo právě třeba povědomost značky, kterou minulý týden zákaznice zahlédla ve svém oblíbeném časopisu?

Nakonec i naše další novinka směrovala do pro nás doposud neprobádaných vod. Zatímco řada eshopů vznikla jako přívěšek ke kamennému obchodu nebo k velkoobchodu, u nás byla cesta opačná. Kamenný obchod nebo vlastní pobočky nejsou na pořadu dne, zkusili jsme však loni zapracovat víc na spolupráci s velkoobchodními zákazníky. Přijali jsme kolegu, který se začal věnovat tzv. VIP klientům. Nejedná se vždy o velkoobchodní zákazníky, většinou se jedná o různě velké cukrárny či pekárny, ale třeba i zmrzlináře a další zákazníky, kteří odebírají nadprůměrné množství zboží, nebo by alespoň odebírat do budoucna mohli. Nabídli jsme jim lepší podmínky, často i firemní přepravu a servis na míru. Po roce fungování tímto systémem sice ještě nejsme na číslech, které bych si představoval, ale nárůst v této oblasti je patrný.

S prací s konkrétními zákazníky přichází ruku v ruce potřeba zapracovat na lepším měření úspěšnosti, ziskovosti na úrovni jednotlivých produktů, zákazníků a objednávek. Můj pokus před třemi lety, zapojit do analytiky velká data prostřednictvím GoodData, nevyšel a tak jsem dlouho hledal, jak se na data z eshopu podívat trochu komplexněji a současně víc do hloubky. Prvním krokem tak bylo uvědomění, že jen Google Analytics případně MonkeyData, které jsme dříve také používali, nebo data z eshopu, na to jednoduše nestačí. A že nejpřesnější přehled o ekonomice firmy byl, je a bude vždy v účetnictví firmy. Bohužel jsme mnoho let fungovali jako řada menších firem a živnostníků. Jednou měsíčně jsme poslali účetní soubor s vystavenými fakturami z eshopu a přivezl jsme jí v igelitce přijaté faktury a účtenky. Ta udělala to, co uspokojilo Finanční úřad a já se o pravdivém stavu firmy a jejího hospodaření dozvěděl jednou ročně při podávání daňového přiznání. Jeden z nejcennějších zdrojů dat jsem nechával protékat mezi prsty a nevyužíval ho. Koncem roku 2017 jsme to změnili. Napojili jsme eshop plnohodnotně na online účetní systém Abra Flexibee. Od toho okamžiku proudila informace o všech objednávkách, zákaznících, produktech, jejich nákupních i prodejních cenách do účetního systému. Na jednom místě se shromažďují všechna ekonomická data celé firmy. O několik měsíců později jsme to ještě dotáhli k dokonalosti, když jsme kompletní eshopové podnikání vyčlenili do samostatné firmy a další část podnikání, která zkreslovala hospodářské výsledky eshopu a souvisejících činností, zůstala ve staré společnosti. To byl však jen první krok k tomu, abychom se stali „data-driven“ firmou.

 K tomu, abychom se dostali alespoň na druhý schůdek v mé snaze proměnit eshop a firmu na zmiňovanou „data-driven“, jsme museli najít nástroj, pomocí jěhož všechna ta data, která shromažďujeme, vytřídíme, zpracujeme a zobrazíme tak, aby nám usnadnila další rozhodování. Vybírali jsme z různých nástrojů. Některá data, zejména pak ta z nejrůznějších Google služeb se skvěle zobrazují a vyhodnocují v Google Data Studiu. Oblíbil jsem si ho zejména díky zmiňovaným klukům z Placement.cz, kteří nám v něm online reportují výsledky jejich práce. Jak se však ukázalo, GDS se moc nehodí na to, co jsme potřebovali. Další volbou byl software PowerBI od Microsoft. Trochu jsem ho už znal přímo z prostředí administrace našeho eshopu na Simplia, kde jsou implementované základní BI přehledy. Napojení eshopu a dat z účetnictví tak bylo relativně jednoduché. PowerBI zvítězilo. Přiznám se, že nejsem moc analytický typ, i když data jako taková mne fascinují. Zvyknout si na práci v podobném software pro mne bylo první dny docela složité. O to víc mne pak těší, když se mi pomocí dat podaří objevit nějakou nečekanou odpověď.

Ještěže jiné nástroje, které ve firmě používáme, si s daty dokáží poradit mnohem lépe než já. Jedním z nich je třeba Samba.ai. Přípona v názvu znamená AI – artificial intelligence – umělá inteligence. Dnešní pojetí umělé inteligence je v podstatě jen trochu lepší práce s daty a statistikami. A to je právě to, v čem Samba.ai vyniká. Jedná se o nástroj, který čerpá z eshopu data o objednávkách, kombinacích při prodejích, chování návštěvníků na webu a na základě toho jednak personalizuje obsah webu pro konkrétního zákazníka a jednak připravuje produktové maily, které podle určitých algoritmů rozesílá jednotlivým příjemcům. Měsíčně tak odejdou desítky tisíc emailů, z nichž ani jeden není stejný jako druhý. Protože ani naši zákaznici nejsou stejní. Každého zajímá trošku něco jiného a reaguje jinak. V podstatě jsme tak téměř zcela vypustili klasický jednorázový mailing pomocí Mailchimpu, který jsme používali dříve, kdy jsme sami tvořili obsah newsletterů, promýšleli, co by se tak mohlo líbit všem zákazníkům a čím bychom je nejméně naštvali. Já tak ušetřil několik hodin času každý měsíc, snížil se i celkový počet odeslaných mailů, protože nyní chodí jen těm, kdo o to reálně stojí. Ale hlavní je, že se zvýšil zisk z tohoto marketingového kanálu a to několikanásobně. Mailchimp mám nyní jen na menší vedlejší projekty. Pro eshop s větším počtem položek a transakci se ukazuje jako mnohem efektivnější Samba.ai.

V minulém článku jsem se zmiňoval také o pokusu rozjet vlastní affiliate program. Po cca roce jsme usoudili, že se jednalo sice o fajn nástroj na linkbuilding, ale celkové přínosy nebyly zdaleka takové, jak jsme očekávali. Na nějakou dobu jsme tedy tento kanál opustili. Vrátili jsme se k němu až koncem minulého roku, kdy jsem správu našeho affilu svěřil kolegům ze Slovenska, kteří provozují dobře našlápnutou síť Dognet. Vede ji Štefan Polgári a pro nás je zajímavá zejména proto, že se chceme víc prosadit u zákazníků v zemích jako je právě Slovensko a další, které dokáže Dognet prostřednictvím svých partnerů oslovit.

Úplnou novinkou, která nás čeká tento rok, je další z offline aktivit, a to je reklama v tzv. tradičních médiích, zejména pak v rozhlasu a pokud všechno dopadne podle našich představ, možná i v televizi. Například v nejbližších dnech se naše logo objeví v České televizi v pořadu Všechno co mám ráda. Opět to spadá spíš do kategorie šíření povědomí o brandu. To je plán pro tento rok, zatím jsme ve stádiu kreativy kolem reklam. Až to bude aktuální, určitě se podělím zde na blogu nebo na našem Facebooku. Sledujte ho.

Dozvíte se tam z první ruky mj. i o dalších našich pokusech o prosazení se nejen v offline světě. Třeba o tom, jak jsme byli partneři Prague Candy Festivalu nebo o naší spolupráci s infulencery a cukrářskými celebritami, třeba Markétou Krajčovičovou ze známého pořadu Božské dorty od Markéty na Prima TV.

Markéta peče a zdobí luxusní dorty, je naší zákaznicí a občasným poradcem.

Nejdůležitější věci by se měli dávat na začátek. Anebo právě na konec. Proto i tento článek ukončím tím, co si myslím, že je pro rozvoj eshopu a nejenom něj, ale i jakékoli firmy, to nejpodstatnější. Jsou to lidé. Nejenom ti, kteří s vámi spolupracují externě a již jsem je zmiňoval, ale zejména vaši nejbližší spolupracovníci, váš tým ve firmě. I v této oblasti se toho za poslední tři roky mnoho změnilo. Tehdy pracovali v eshopu vedle mne jen dva lidé. S přibývajícími objednávkami a rozvojem přichází potřeba nových zaměstnanců a spolupracovníků. Když jsme uspořádali poslední vánoční večírek, sedělo nás u stolu deset. Se zvětšujícím se kolektivem je třeba také upravovat způsob vnitrofiremní komunikace a řízení, jasně stanovit pravomoci a oblasti, kterým se mají jednotliví zaměstnanci věnovat. Jsem rád, že na to už dnes nejsem sám, a že kolem sebe mám lidi, na které se mohu spolehnout. Bez nich by to bylo o mnoho těžší.

Jsme ve růstovém stádiu, a to s sebou nese zvýšené nároky i na zaměstnance. V našem případě to třeba znamená, že to, na jakou pozici byl konkrétní člověk přijat, se může v relativně krátké době změnit. To přináší určitý pocit nejistoty a s tím spojený stres. Kolegyně, která byla přijata na expedici ve skladu, má nyní na starosti suroviny. Další přišla jako její výpomoc a dnes vede celý sklad s expedicí. Kolega, který má na starosti VIP zákazníky, stále častěji přesahuje i do role nákupčího a je možné, že u něj jednoho dne tato práce zcela převáží. Stávající výkonná ředitelka eshopu byla původně přijata na administrativní práce…

Zkrátka život přináší řadu změn. Někdy vypadají jako výhra, někdy jako prohra. Já je za prohry ale neberu. To, co vypadá jako prohra, je ve skutečnoti jen pokus, který nevyšel přesně podle vašeho očekávání. Tak zkusme další, ten vyjde. Třeba.

A co vy? Jak se na změny díváte vy?

2 komentáře: „Jak se dělá eshop V. aneb Nebojte se změn, ony občas vyjdou…

  • avatar
    13. 3. 2019 (07:47)
    Permalink

    Simplia v kombinacii s Michalovým designom je top. Tiež takto fungujeme. Chcel by som sa opýtať, čo všetko dokáže tá samba.ai, resp. či je plne integrovaná do simplie a dajú sa tak cez ten nástroj posielať personalizované emaily, tvoriť segmenty a posielať napr. email o opustenom košíku. ďakujem

    Reagovat
    • avatar
      13. 3. 2019 (15:48)
      Permalink

      Dobrý den Lukáši,
      děkujeme za dotaz k Sambě. Samba.ai je plně personalizovaný marketingový nástroj, který využívá umělou inteligenci. Mám pro Vás skvělou zprávu, jelikož vše, co uvádíte je v nástroji možné (pers. emaily, segmentace, reakce opuštěného košíku). A to není vše! Samba funguje jako celek spolu s webovou personalizací, která funguje individuálně podle zákazníka a reaguje na jeho chování na e-shopu. Toto a spoustu dalších funkcí u nás najdete. Pro více informací mě kontaktujte na e-mail rkozak@samba.ai.

      Hezký den,
      Radim Kozák
      Samba.ai

      Reagovat

Napsat komentář: Radim Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *