Vybíráme vhodné eshopové řešení

Asi nejčastější otázkou, kterou dostávám při svých sezeních s lidmi, kteří chtějí s eshopem teprve začít, směřuje k tomu, jaké eshopové řešení by měli použít. Řada z nich je obrovskou nabídkou zmatena. Jen v Česku existuje údajně přes 200 různých poskytovatelů eshopových řešení. A tak se dívají v podstatě na to nejviditelnější – na reference, rady v diskuzích, marketing systémů a v neposlední řadě na tzv. šablony, tedy to, jak eshop vypadá z pohledu zákazníka. Na to kladou až takový důraz, že jsme se několikrát setkal s tím, že sami eshopáři se neptají po eshopu, ale po „šabloně“.

Ještě něž jim poradím, snažím se získat sám několik odpovědí na své dotazy. To proto, aby si zájemci o eshopové podnikání sami urovnali v hlavě, co vlastně od eshopu očekávají.

  • Jaké produkty chcete prodávat? Fyzické, digitální?
  • Kolik produktů budete nabízet? Jednotky, desítky, stovky, tisíce nebo deseti či statisíce?
  • Jaký očekáváte růst? Jak potřebujete, aby bylo vaše řešení škálovatelné?
  • Budete prodávat jen v jednom jazyce nebo ve více?
  • Jak to bude s měnami? Plánuje více měn pro více zemí?
  • Chcete z jednoho rozhraní případně ovládat více eshopů? Pro různé země nebo s různým sortimentem?
  • Jakou míru kontroly potřebujete nad rozhraním pro zákazníky (frontend) a kolik pro administraci (backend)?
  • Víte přesně nyní, jak by měly vypadat procesy na pozadí eshopu? Naskladňování, vyskladňován, expedice, generování faktur, příjemky, dobropisy, storna, reklamace…
  • Máte rozmyšleno, jak budete naplňovat eshop produkty? Potřebujete importy od dodavatelé případně exporty pro odběratele?
  • Jaké účetní a skladové programy používáte? Je možno se na ně napojit přes standardizované datové formáty, API a podobně?
  • Kolik a jaké banky, platební brány a peněženky používáte nebo chcete používat? Jak chcete, aby vám zákazníci platili?
  • Jak aktuálně vystavujete účetní doklady a jak byste to chtěli dělat v budoucnosti, když budete eshop provozovat?
  • Jaké máte nasmlouvané přepravce, nebo s jakými byste rádi spolupracovali?
  • Plánujete vlastní sklad, vlastní distribuci?
  • Jaké marketingové nástroje byste chtěli používat, jaké určitě, jako volitelně a bez jakých byste se případně obešli?

A nakonec:

  • Jaký je váš rozpočet na spuštění eshopu? V řádech jednotek, desítek, stovek tisíc nebo v milionových částkách?

Pokud se začnete na trhu poohlížet po eshopových řešeních, obvykle se zaseknete na prvním velkém rozhodnutí. Půjdeme do tzv. vlastního řešení nebo do pronajatého? Vlastní řešení v podstatě znamená, že budete mít systém, který bude hostovat někde na vašem vlastním pronajatém webhostingu nebo serveru a obvykle budete mít plný přístup ke zdrojovým kódům aplikace. To je určitě výhoda, je ale třeba si uvědomit, co to v praxi znamená.

Na první pohled to je fajn. Zaplatíte za vývoj eshopu a pak už platíte jen za hosting, což je obvykle od několik stovek měsíčně v případě webhostingu, až po pár tisícovek, pokud máte vlastní server. Vývoj může stát od desítek tisíc korun v případě, kdy zvolíte obvykle předpřipravené řešení v podobě některého z volně šiřitelných základů – opensource (WordPress s pluginem Woocommerce, Prestashop, OpenCart, Virtuemart nebo Magento), až po statisíce či miliony korun za řešení úplně na míru nebo postavené na některém z komerčních základů (Shopsys Framework nebo i zmiňované Magento). Je si třeba však uvědomit, že pokud chcete provozovat eshop, který má být jednoho dne opravdu úspěšný, je třeba jej udržovat i po stránce technologické. Přichází nové marketingové nástroje, mění se legislativa. V čerstvé paměti máme zavádění EET nebo GDPR. Mnoho neaktualizovaných eshopů se díky zavedení EET dostalo do problémů. Protože jejich stávající řešení jednoduše s něčím podobným nepočítalo, byli nuceni omezit platby přes karty nebo v hotovosti u osobních odběrů. V případě GDPR to bylo podobné. Zažil jsem osobně několik případů, kdy zákazníci z obavy před nesplněním požadavků, jež na ně kladlo nové nařízení o ochraně soukromí zákazníků, celý eshop raději vypnuli. Jejich systém postaven často na opensource základech byly několik let staré, neaktualizované a s řado individuálních změn provedených před několika lety programátory, kteří už nebyli třeba ani k zastižení, i neaktualizovatelné.

Jiné eshopy se naopak díky této volbě stali doslova vazaly programátorských firem, jež jim eshopy spravují, a přestože šli do vlastního řešení na míru právě pro počáteční pocit svobody, tato byla ve skutečnosti méně než virtuální. Dnes a denně slyším pak nářky, že daný eshop není aktualizovaný jednoduše proto, že na to nejsou peníze, protože sice úvodní cena za tvorbu byla snesitelná, ale každá další novinka stojí víc, než kolik by pravděpodobně vydělala.

Na druhou stranu fakt je, že chyba bývá často i na straně zadavatelů – eshopářů. Největším nešvarem u řešení na mírů bývá nedostatečné zadání. Slabá definice toho, co zákazník vlastně chce je nejobvyklejším problémem. Zákazník obvykle ví že chce eshop, ale co má eshop konkrétně umět, již neřekne. A pohled tvůrce může a většinou i bývá diametrálně odlišný než z pohledu programátora. Ten může vnímat zadání jinak, případně je líný a ulehčuje si práci různými předpřipravenými a hotovými pluginy a knihovnami, které prostě fungují tak jak fungují a ne vždy to musí být podle představ zadavatele. Každá strana to vidí jinak a obvykle se to ukáže až těsně před termínem spuštění, někdy i po něm. To pak jedni viní druhé a neprospívá to ani jedné straně a zejména ne vašemu businessu. Práce se protahují, prodražují, vztahy se horší. Podobných selhání při tvorbě eshopu jsem viděl během své kariéry mnoho. Zažil jsem dokonce i případ, kdy velmi úspěšný eshop s obratem kolem 20.000 Euro měsíčně se takto několikrát spálil při změně eshopového řešení, až nakonec obraty klesly na desetinu. To neznamená, že vás varuji před pokrokem, změnami a přechody na jiná, lepší řešení. Často je to prostě nezbytné. Varuji vás však před ukvapenými a nepřipravenými změnami. Ty mohou být skutečně bolestivé.

Pravdou ale je, že v mnoha případech je řešení na míru dobrou variantou. Například pokud plánujete funkce, které reálně žádný jiný eshop nebo řešení nemá. Nebo pokud používáte takové skladové a účetní systémy, které není možné napojit na žádné stávající eshopové řešení. I když v tomto případě je možná na zváženou, zda není jednodušší změnit účetní programy. Ale to se zase obvykle nelíbí vaší paní účetní…

Dalším případem je, pokud se skutečně skálopevně odmítáte podřídit procesům, které za vás vymyslel někdo jiný a vám nemusí tudíž vyhovovat. Když jsme přecházeli sami na nové řešení z vlastního, přiznám se, že pro nás byla změna myšlení a postupů docela bolestivá. Během expedice najednou fungovala trochu jiná logika a v některých případech dokonce úplně rozdílná. Pravdou je, že po nějaké době jsme zjistili, že byly procesy postavené lépe, než naše dosavadní. Ukázalo se to zejména při sezóně, kdy jsme byli schopni expedovat ve stejném počtu lidí mnohem více, než dříve, když jsme fungovali na vlastním řešení. Kdybychom se tehdy odmítali přizpůsobit a omezit, možná by to znamenalo, že zabijákem pokroku by byla naše vlastní omezenost.

Sami jsme tehdy používali svým způsobem takový hybrid – kombinaci pronajatého řešení od Shoptetu s vlastní nástavbou, která nám řešila tehdejší nedostatky krabicového software. Takže jsme na jednu stranu využívali výhod pronajatého systému společně s možností svobodně zasahovat do administrace a procesů na backendu. Když se dnes dívám zpětně byli jsme tehdy víc vývojářská a technologická firma, než obchodníci. Alfa a omega se vlastně točila kolem vývoje. To je věc, kterou si uvědomují i velké eshopy. V roce 2016 v rozhovoru pro přílohu Hospodářských novin řekl druhý nejdůležitější člověk ve vedení Alzy, Tomáš Havryluk: „Nechceme být vnímáni jen jako eshop. Ale víc jako technologická firma… …na tom  chceme dál pracovat.“[1]

Mnoho velkých eshopů s obraty nad 100 milionů skutečně funguje na vlastních řešeních. Část z nich se transformuje do technologických firem, vývoj má tzv in-house, což znamená, že sama zaměstnává programátory, kodéry na frontend, databázové specialisty, případně i správce serverů. Další pak toto outsourcují u specializovaných firem. V obou případech se jedná o finančně značně náročnou cestu.

Na opačné straně jsou pak pronajatá, krabicová řešení. Krabicová se jim říká proto, že jsou již hotová a obvykle není velká volnost, když chcete zasahovat do způsobu jakým fungují. Běží nejčastěji na jednotném jádru, administrace se u jednotlivých klientů neliší a rozlišení je většinou jen v šabloně. Mezi výhody patří zejména rychlá implementace, nižší pořizovací náklady a kontinuální vývoj. Nejznámějším u nás jsou Shoptet, OxyShop, Fastcentrik, ByznysWeb, Eshop-rychle nebo Simplia či Webmex.

Když zvolíte krabicové řešení, můžete začít prodávat doslova okamžitě. Některé systémy mají instalaci a spuštění eshopu tak propracované, že klidně ještě týž den, kdy se rozhodnete, můžete eshop spustit a provozovat. Cena bývá obvykle od několik stovek po několik tisíc měsíčně. Mnozí poskytovatelé dokonce uvolňují úplně bezplatné verze, omezené třeba jen počtem položek nebo výběrem doplňků. Na první pohled ideální situace. Pro většinu začínajících podnikatelů v eshopech tomu tak skutečně je. I já často zákazníkům radím, aby si poohlédli zpočátku právě po pronajatém řešení a peníze, které tím pádem ušetří na vývoji eshopu, raději investovali do kvalitního obsahu a marketingu.

Nevýhodou jsou obvykle omezenější možnosti personalizace a individualizace eshopu, jak jsem již zmiňoval nutnost se přizpůsobit

Protože většina krabicových řešení si uvědomuje, že se hodí zejména začínajícím eshopářům, ne všechny myslí na okamžik, kdy bude mít eshop třeba stovky objednávek denně nebo desetitisíce produktů a statisíce variant. Problém u některých krabicí obvykle je, že jsou tvořeny programátory a ne lidmi z praxe – eshopů. Ti nemají vždy promyšlené veškeré postupy a procesy. Ďábel je skrytý v detailech, třeba v takových, jako je hromadná editace. Vzpomínám si na jednoho eshopáře, který mi vyprávěl o tom, že poslední týden nedělá nic jiného, než, že proklikává administraci svého eshopu a nastavuje u jednotlivých výrobků parametr barvy. Nastavení barvy výrobku a přesun k dalšímu bylo na více než šest kliknutí. A on potřeboval nastavit barvu u celkem dvou tisíc výrobků. To už je pomalu na vypěstování si syndromu karpálního tunelu. Na naší schůzce přiznal, že ho hromadná editace vlastně ani nenapadla. Bohužel ale nenapadla ani tvůrce jeho eshopového řešení. Programátor totiž pravděpodobně nikdy neměl eshop naplněný tisícem výrobků.


[1] Online na https://ego.ihned.cz/c1-65138110

Líbí se vám článek? Můžete ho odměnit - kupte mi kafe

Napsat komentář