Malé dítě, student, učitel tělocviku, neúspěšný vrah, invalidní důchodce a především profesorův syn. Různé pohledy a životní stádia stejné osoby popisuje nejnovější román české nebo spíš moravské autorky (neboť pochází z Valašska a žije na Brněnsku, kam se vrátila z několikaletého exilu v Praze) Adély Knapové. Její jméno vám může být povědomé, zejména, jste-li čtenáři časopisu Reflex, kde je již po několik let kmenovou redaktorkou.
Adélu znám bezmála deset let. Je to člověk komplikovaný, tak jak umělci bývají. Ač se živí jako novinářka a reportérka, novinářkou bych ji nenazval. Ačkoli má na svém kontě zatím jen dvě knihy, je, byla a bude spisovatelkou. Její vypravěčské schopnosti by neměly zůstat nevyužité pro plytké stránky časopisů nebo novin, nezaslouží si, aby její texty zakryly novější zprávy a senzačnější reportáže v dalším vydání. Její popis světa patří do knih, protože právě tam má šanci přetrvat a dostat se k tomu správnému publiku, bez ohledu na rychlost toku informací a pádícímu proudu událostí a kauz kolem nás. V knize má šanci oslovit ty, kteří mají dostatečně otevřené kanály vnímání. Protože právě ochota a schopnost vnímat je nezbytným předpokladem ke konzumaci jejích knih.
Bez ochoty vnímat nemá smysl otevírat zmiňovaný nejnovější román s ne jednoznačným názvem Nemožnost nuly. Autorka zde svébytným způsobem a jazykem popisuje život muže, kterého ovlivňují a formují prchavá setkání se smrtí.
Vzorová rodina, profesor a soudní úřednice, vychovává dceru a syna, kteří by měli podle všech očekávání naplňovat předobraz prostředí, v němž vyrůstali. Na první pohled dokonalý rodinný kruh na malém městě však postrádá vřelosti a citu, a tak syna okamžiky setkání se smrtí v dokonané či nedokonané podobě „vychovaly“ nakonec docela jinak. Rezignoval, protože si myslí, že nemá co ztratit. Je bez hrdosti, protože o ni přišel ponižujícím způsobem. „Jsi můj život. Musíš mě poslouchat. Dělat, co já chci. Být takový jako já. Já tě zplodil. Já tě vlastním. Jsi má ostuda. Má životní prohra. Zklamání. Potřebuji tě. Jsi já. Nenávidím tě. Jsi já.“ Stal se sice učitelem, ne však historie, ale tělocviku. Z dokonalé rodiny s psycholožkou sešlo rozvodem a nakonec je to ona, kdo je mu nechtěně blíž, než jeho nejbližší. Kniha může na čtenáře místy působit negativisticky, je to však spíš nestranný pohled na realitu.
Postavy nemají jména. Nepotřebují. Postavy jsou absencí jména odosobněné a současně si je můžete personalizovat. Není to totiž o nich, ale spíš o nás. Navíc kniha vlastně není ani o postavách, jako spíš o situacích, vztazích a určitých sociálních kruzích. Postavy charakterizují spíš jejich profese či stigmata. Čtenář si tak může sám pod hrdinou představit svou vlastní vzpomínku, dosadit vlastní archetyp. Vlastně by zkonkretizování osob a také míst bylo knize na škodu, jako třeba ve scéně, kdy profesor píše pohlednice z dovolené, a my se dozvídáme, že zdejší pivo bylo pojmenováno podle místního pohanského boha. Mysl čtenáře tak hned začne zařazovat lokalitu k realitě a to je vlastně zcela nepodstatné a zdržující. Jakoby jste sledovali pramen horského potoka a někdo vám do něj vhodil plechovku. Když sledujete tok slov, situací a vnímáte děj, je jakékoli konkretizování jen vyrušením. A vyrušovat byste se při čtení Nemožnosti nuly neměli nechat. Byla by to škoda…
Nemožnost nuly Adély Knapové vydalo Fra a můžete ji zakoupit například zde.
Ukázka z knihy ve formátu MP3
- Název: nemožnost nuly
- Autor: Adéla Knapová
- Vydavatel: Fra
- Počet stran: 190 stran
- Vazba: brožovaná vazba
- Rozměr: 110×180 mm
- Hmotnost: 150 g
- Jazyk: český jazyk
- ISBN: 9788075210241
- Rok vydání: 2016
Úvodní fotografie: Flickr Fra
Ako mp3 by som si to vypočul, niekde po cestách v aute alebo v MHD ale v papierovej podobe myslím, že by som sa k tomu nikdy nedostal, v každom prípade zaujímavá referencia.