Platební způsoby na eshopech

Existuje šest nejpoužívanějších způsobů placení v eshopech. Podívejme se tedy nyní společně na všechny, na jejich výhody a zápory:

Ještě předtím si ale uděláme malý výlet do restaurace. A dejme si společně polední menu.

Představte si, že do restaurace, kam chodíte přes týden během obědové pauzy, koupil nový majitel. A jako každý nový majitel se rozhodl, že něco vylepší. Tenhle přišel s převratným nápadem. Řekl si, že hodně lidí stejně své jídlo nedojí, že je rozdíl mezi tím, co u něj sní ženy a co muži a že by bylo fér, aby jim účtoval jen to, co skutečně zkonzumuji. Na první pohled dobrá myšlenka. Na této bázi fungují ve světě celé řetězce restaurací a je to mj. také velice oblíbený způsob v rychlých bufetech v Polsku, Skandinávii i v USA. Tento trend vídáme občas i v jídelních koutcích v našich nákupních střediscích. Tam si přijdete k pultu, naberete si, kolik potřebujete a zaplatíte podle váhy. Mám tento způsob rád, mohu si nabrat na co mám chuť a množství, které vím, že sním. Obvykle sice za jídlo zaplatím víc než za menu vedle od Asiatů, ale cítím se tak nějak více spokojen.

Jenomže náš nový majitel restaurace k tomu přistoupil trošku jinak. Rozhodl, že to nebude tak, že si vyberete a zaplatíte dopředu. Jeho převratná myšlena byla v tom, že budete platit za každé sousto. Není to moc, jen dvě koruny za jedno. Nad vámi stojí číšník s EET kasou a po každém soustu od vás požaduje dvoukorunu. Pan majitel to myslel dobře, ale neuvědom si několik faktů. Z prvé: jeho spotřeba ruliček papíru na účtenky bude astronomická. A za druhé: jeho restaurace asi docela brzo zkrachuje. Tedy pokud by se nezaměřila na masochisty a lidi, kteří chtějí zaručeně zhubnout. Kdybychom totiž do takové restaurace skutečně přišli a platili po každém soustu, moc bychom si jídlo neužili. Ještě by nám ani sousto nepřistálo v žaludku a už bych zažívali bolest z placení. Znovu a znovu. Rychle bychom si našli jinou restauraci, kde bychom mohli platit zaplatit za své polední menu až po jídle. Penězi, nebo ještě lépe kartou a úplně nejlépe stravenkami. Proč?

Souvisí to se způsobem placení, fyzickými penězi a okamžikem úhrady. Nejprve tedy ty stravenky. U stravenek často ani nemáme pocit, že by představovali skutečnou hodnotu, protože peníze, které nám za ně zaměstnavatel strhnul, jsme nikdy v ruce ani nedrželi. Stravenky jsou virtuální platidlo, které nám během placení za oběd způsobuje nejmenší bolesti plného břicha. Lepší by snad bylo jen předplatné. Ideálně takové, kde bychom se ani nemuseli prokazovat kartou, jako to bývá ve vysokoškolských kantýnách a tu přikládat k terminálu.

Jak stravenky, tak předplatné totiž platíme dopředu. A když zaplatíme něco dopředu, dříve, než daný produkt nebo službu zkonzumujeme, a od doby placení a spotřeby uplyne určitá doba, bolest z placení proto odezní. Konzumaci si pak užijeme bez tísně a pocitu, že za danou věc musíme ihned zaplatit. Druhá varianta je platba během spotřebovávání. To, jak jsme si představili na předchozím příkladu, je nejméně příjemná možnost a způsobuje největší bolest. Nejenom, že je nepraktická (na oběd bychom museli nosit váček plný pětikorun), ale také stresující. Proto restaurace fungují na bázi – spotřebuj a zaplať poté. Sice hned po spotřebě, takže třeba po návštěvě skvělé restaurace, nám hezký večer zkalí radost chvíle, kdy musíme vytahovat peněženku a jednotlivé bankovky, ale zaplaťpánbůh, že byly vynalezeny ty skvělé plastové kartičky, s nimi to bolí méně.

Napsat komentář